texty

Místo z druhé strany.

Kuks, zvláštní místo, na první pohled neokázalé, tiché, jakoby uzavřené do sebe. Nejde vám naproti,        ale přitahuje vás. Musíte ho pro sebe objevit. Pokud máte dost trpělivosti, otevřené oči i duši                      a dokážete naslouchat, objevíte poklad, za kterým se budete vracet celý život.

Každé místo si uchovává svoji energii a zvlášť je-li to místo barokní a ještě ovlivněné osobnostmi jako byl F. A. Špork jeho zakladatel a prvořadými umělci, sochařem M. B. Braunem, architektem G.B.Alliprandim, rytci M. H..Rentzem, D.Montalegre, vzdáleně hudebními velikány jako byl Bach, Vivaldi a v neposlední řadě i benátskou operní společností Peruzi s tenoristou Antoniem Denziem. Kuks vás nikdy nemůže nechat lhostejným. Nezáleží na čase v jakém ho navštívíte.

Přijedete-li uprostřed léta, budete hledat stín v bludišti sestříhaných špalírů habrů na špitální zahradě        a příjemný chlad v chodbách a prostorách při prohlídce Hospitalu. Zapomenete na čas, když usednete    do lavic Kostela Nejsvětější Trojice a zaposloucháte se do tonů staré hudby a nebo si naopak zase čas citelně uvědomíte v tajemném prostoru klenuté hrobky s věčným světlem uprostřed. Kristus na kříži        nad oltářem ve hrobce, mistrovské dílo M. B. Brauna má svého "dvojníka" v Novém lese v Betlémě v Garinově jeskyni. I ten byl kdysi mistrovským dílem, dnes už jen žalostným a žalujícím torzem ale i přesto stále nesmírně působivým.

Na podzim se Kuks oblékne do barevného barokního kostýmu a každý den přidává další barvy a vy se nebudete moci odtrhnout od hledáčku fotoaparátu, ale když se vám to podaří, usedněte na chvíli na nádvoří Hospitalu na lavičku pod liliovníkem tulipánokvětým a zvedněte hlavu do sluncem prosvětlené koruny stromu..........

V zimě, kdy Hospital a celé údolí zdánlivě odpočívá, odehrává se působivé představení světla a stínu. Sochy oblečené do bílých říz a kápí kreslí měkké stíny na zasněžených cestách. Nízké mraky plné bílého prachu se líně převalují těsně nad střechami a v rohu špitální zahrady můžete objevit na holém stromě červené jablko zapomenuté z léta, aby vytvořilo ten správný barevný akcent.

Deštivý Kuks to je zvláštní kapitola. Všechno a všichni se v něčem vzhlížejí, v loužích, v mokré dlažbě, v tabulkách oken - karneval zrcadel.

Můžu-li vám ale něco doporučit tak to je čas podzimních mlh. Když se zaposloucháte, zjistíte, že padající mlha tichounce šustí a po chvíli upřeného pohledu do bílé tmy se začínají objevovat nejrůznější obrysy budov, soch a stromů. Zpočátku je spíš jen tušíte a čekáte na další dějství. Nikdy nevíte, jak dlouho. V tom je ale to kouzlo. Máte-li štěstí a pomůže-li vám zimomřivé slunce vydechnete překvapením. Za chvíli        je představení je u konce. Nikdy se neopakuje.

To všechno je Kuks-místo mnoha tváří, nálad, místo, které nikdy nezevšední, nikdy se ho nenabažíte, nikdy ho úplně nepoznáte. Můžete se jen pokorně vracet.......