a t e l i é r
Žít na Kuksu, znamená být neustále oslovován architekturou, sochami, krajinou, atmosférou, stále se měnícími barvami na obloze, zvukem padající vody po kaskádách, odrazy ve vodě...... nedá se nekreslit, nemalovat, nefotografovat, nepsat, i když jen pro vlastní radost, bez ohledu, co o tom budou soudit druzí.....
Kuks to je příběh mojí duše,
místo vzpomínek, zapomnění i
návratů,
věčného znovuvracení.
Kuks je příběhem kamenů a cest,
zapomenutých poutníků časem,
rozkvetlých stromů.
Kuks je příběhem potoků,
nesoucích poselství předků,
procesím pokory křížků a
Božích muk,
nečekaných setkání.
Kuks je putováním
v kruhu po spirále labyrintu,
příběhem opuštěných lomů a
léčivých studánek,
toulavých poustevníků.
Kuks je příběhem všech, co
prošli časem,
co zapomněli odejít,
i těch na cestě, co ještě
neví,
že jdou do krajiny
nenávratů.
Kuks to je krajina mého
srdce.
Neklidné místo.